Alespoň dočasná stabilizace ALESTORM na popředí scény dnešního klasického metalového všehomíra byla po veleúspěšném debutu „Captain´s Morgan Revenge“ a následném neúnavném koncertování nejspíš věcí celkem samozřejmou. Zásadnější vliv už na ní podle všeho nemělo ani slaboučké a horkou jehlou šité album druhé „Black Sails At Midnight“ a ani letošní album třetí „Back Through Time“, které je nicméně paradoxně největším a nejzvučnějším důkazem téhle stabilizace. Tak tak, od data posledního studiového zápisu skupiny uběhlo protentokráte času pro zodpovědnou přípravu nového materiálu naprosto přiměřeně, a z výletu zpět časem, kteří na něm skotští piráti absolvují, je to, zaplaťjollyroger, slyšet.

Vážně jsem se totiž obával, že jak rychle sláva ALESTORM vzplála, tak rychle by také po skutečně špatné druhé řadové nahrávce mohla zhasnout, stabilizace nestabilizace. Vždyť v jejím světle posádka pirátského škuneru vypadala jako parta bezduchých vyděračských mordýřů, kteří by pro pouhopouhý zisk hráli třeba i podle not samotného ďábla. Nicméně současné činy (tedy v tomto případě předmětné třetí řadové album) hovoří za samotnou kapelu řečí zcela jasnou a přesvědčivou. Do řad perthských se vrátila invenční pohoda z debutu, nenásilně a přitom sebevědomě kroužící kolem výrazných melodických motivů, přesvědčivého těžcekovového riffování a vůbec dojmu, že v tomhle (personálně uklidněném) metalovém chlívečku s klávesami á la harmonika je všechno v tom nejlepším pořádku. Do tohoto obrázku ostatně zapadá téměř vše, čeho jsme na albu svědky, včetně povedeného závěrečného coveru „I´m A Cider Drinker“ či drobného popíchnutí (ve skladbě „Scraping The Barrel“) do všech, kteří kapelu stále házejí do jednoho pytle s RUNNING WILD (s kterými, mimochodem, nemají krom několika okamžiků na debutu a pochopitelně všudypřítomné pirátské tématiky Bowesovci objektivně nic společného). Což znamená, abych se nepouštěl do žádných větších akcí, spoustu pestrých skladeb, plných mužně roztomilých melodií v podání nejrůznějších kláves či housliček, výborně naaranžované orchestrální vsuvky a všudypřítomný poctivý power metalový odér, jako kdybyste nad albem právě otevřeli konzervu přesně z tohoto druhu kovu. Nejzářnější je to třeba hned v úvodní titulní skladbě, v „Shipwrecked“, „The Sunk´n´Norwegian“, prosťoučké „Rum“ anebo i v již zmíněném, neodolatelně nostalgickém pomalém kusu „Scraping The Barrel“, na míle daleko vyzařujícím lehkou sebeironií, která ALESTORM sluší o to víc, o co se tváří být skutečnými piráty.

Z pohledu roku, který se co do zajímavých nahrávek na poli klasického heavy metalu a jemu nejbližších příbuzných prozatím nezdá být nijak extra plodným, ba spíše naopak, je to nepochybně příjemné zjištění. A z pohledu samotných ALESTORM, jak už jsem o něm psal před chvílí, ještě o podstatný ždibec příjemnější. Teď už jen aby tenhle kurs vydržel na pirátském kompasu co nejdéle, co říkáte?